Kočičinky na Blog.cz

PLEMENO:
Americká drsnosrstá kočka je plemeno krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Objevila se v Americe v roce 1966 jako mutant americké krátkosrsté kočky. Od posledního typu se liší srstí střední délky, která je na hlavě, zádech, bedrech a zevní části ocasu hrubší a tvrdší, jemně kadeřavé.
VELIKOST:
Kocouři jsou poměrně velcí a robustní.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Je krátká, měkká a lesklá. Různobarevnost plemene je shodná s evropskými krátkosrstými (bílé, černé, modré, červené, krémové, "černý kouř", "modrý kouř"). Má nádherný druh kožichu, někdy s hnědými odstíny, kterému se říká "ginger" (zázvor).
HLAVA:
Oválná.
NOS:
Středně dlouhý. Je delší, než širší, dělá však kulatý dojem.
UŠI:
Jsou střední velikosti.
OČI:
Kulaté, široce a šikmo posazené. Mají zlatavou barvu.
OCAS:
Zužující se a zlehka zatočen do kroužku.
CHARAKTER:
Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná, bystrá a učenlivá kočka, velice skákavá. Vyniká výborným zdravím a smělostí. Je to dobrý lovec.
OSTATNÍ POPIS:
Základní znaky má toto plemeno společné s americkou krátkosrstou kočkou.
PÉČE:
Srst potřebuje stálou péči pomocí kartáče a hřebene. Línání je stejné, jako u obyčejných koček.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA

PLEMENO:
Tiffany kočka je plemeno polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Tiffany kočka byla uznána v USA na počátku 80. let 20. století, podle principu Siamské kočky. A to i navzdory tomu, že postavou těla je podobná Perské birmě.
VELIKOST:
Tiffany kočka je středně velká.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 6,5 kg.
SRST:
Srst je hedvábná, není příliš dlouhá, od zad k břichu se zesvětluje. Typickým zbarvením pro Tiffany je prokvétající, stříbřitě-modrá barva.
HLAVA:
Hlava je zakulaceného tvaru, se šikmým čelem.
NOS:
Nos je rovný, výrazně prodlužuje "stop".
UŠI:
Uši jsou široce posazené, natočené dopředu, na koncích zlehka zakulacené.
OČI:
Oči svým zbarvením připomínají jantar.
TĚLO:
Tělo je dosti svalnaté, na nedlouhých nohách.
OCAS:
Tiffany kočka má krátký a hebce chlupatý ocas. Je většinou stejné barvy jako čumák, uši a nohy.
CHARAKTER:
V jejím charakteru jsou obsaženy všechny povahy "Siamské kočky". Je energická, živá a "upovídaná".
PÉČE:
Tiffany kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF.

PLEMENO:
Selkirk-rex je plemeno koček, které zahrnuje 2 druhy:
1.)krátkosrsté,
2.)dlouhosrsté.
PŮVOD:
Plemeno Selkirk-rex vzniklo v USA, v roce 1987. Původní Selkirk-rex byl krátkosrstý, křížením s Perskou kočkou jej takto vyšlechtil americký felinolog ze státu Montana, Jerry Newmann. Díky tomuto šlechtění se rodila krátkosrstá i dlouhosrstá koťata, s kombinovanou kadeřavou a rovnou srstí. Proto již od samotného počátku tohoto plemene se evidují 2 druhy, odlišující se délkou a typem srsti. Plemeno je uznáno TICA, ale zájem o ně projevily i jiné organizace.
VELIKOST:
Střední.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 5 kg.
SRST:
Rozdíl Selkirk-rexů je zmíněn již v samotném názvu - jsou dlouhosrstí i krátkosrstí. Srst dlouhosrstých je dokonale unikátní, obsahuje totiž všechny 3 typy ochlupení. Proto vypadají dlouhosrstí Selkirk-rexové tak exoticky. Zajímavé je, že se koťata rodí dosti kadeřavá, následně však svoji kadeřavost ztrácejí a obnovuje se jim až mezi osmým a desátým měsícem života. Barva těchto koček bývá různá, od celo-bílé, krémové, modré, aj, až do kombinované bílo-černé, rezavé s bílou, zastřené stříbrné, aj.
OČI:
Oči jsou kulaté, široce posazené a velmi zřetelné.
TĚLO:
Tělo mají svalnaté, nohy jsou středně dlouhé. Dlouhosrstí Selkirk-rexové mají velké tlapy.
OCAS:
Selkirk-rex má hustě porostlý, se zahnutým koncem ocas.
CHARAKTER:
Selkirk-rex je velice klidná a vyrovnaná kočka.
PÉČE:
Srst vyžaduje důkladnou péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA,TICA

PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Rusku a vzniklo křížením sibiřských a thajských koček. Mezi "sibiřany" má svoje aristokraty. Díky nim se mohou něvské maškarní kočky zjednodušeně nazývat "sibiřani" se siamským zbarvením, kolor-point. Před deseti lety o takovýchto kočkách věděli nanejvýše nemnozí specialisté. Právě oni poprvé popsali fenotypické znaky této části Sibiřských koček. Po této oblasti břehů Něvy dostaly své pojmenování: Něvské maškarní kočky.
POPIS:
Jsou to neobvykle nádherné a silné sibiřské kočky. Mají přepychový kožíšek a hrdé, modré oči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
Uznávají je pouze kluby WCF.

PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Kymerská kočka byla vyšlechtěna v USA v roce 1960 po dlouhé a pečlivé selekci krátkosrstých Menských koček. Toto básnické označení vzniklo z dřívějšího keltského názvu Walesu, kde zřejmě podobné druhy bezocasých koček žijí. Podle současného zevnějšku i charakteru se v mnohém shoduje s Menskou bezocasou kočkou.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 5,5 kg.
SRST:
Středně dlouhá, měkká, k tělu dobře přiléhající. Na hlavě a přední části těla je kratší, na krku vytváří "přepychový límec". Dlouhá srst pokrývá i zadní končetiny, stejně jako u Angorské kočky. Zbarvení srsti je různé.
HLAVA:
Hlava je kulatá, s rozvinutými lícními kostmi.
NOS:
Nos je krátký.
UŠI:
Uši jsou středně dlouhé, u kořene široké.
OČI:
Oči jsou velké, kulaté a nechráněné.
TĚLO:
Tělo je malé nebo střední velikosti, tvarem úměrné. Nohy jsou krátké a svalnaté, s nevelkými kulatými tlapami.
OCAS:
Buď chybí nebo má nanejvýš malý začátek.
CHARAKTER:
Kymerská kočka je velice klidná a poslušná kočka, stejně jako jejich menské příbuzenstvo.
OSTATNÍ POPIS:
Na rozdíl od Menských koček, se Kymerská kočka mohou mezi sebou křížit, platí však jedna zásada: bezocasá Kimská kočka musí mít kocoura také se zkráceným ocasem.
ZVLÁŠTNOSTI:
Přemisťuje se skoky podobnými králičím.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA.

PLEMENO:
Polodlouhosrstých koček
PŮVOD:
Balinéska kočka je v podstatě výsledek mutace siamské kočky v USA v 60.letech 20.století. V roce 1970 se již rozeznávala jako samostatné plemeno. Balinéska kočka se rozšiřuje v mnoha zemích, včetně Ruska.
VELIKOST:
Je střední velikostí.
HMOTNOST:
2,5-5 kg
SRST:
Balinéska kočka má jemnou, hedvábnou srst, bez podsrstí. Zbarvení srsti je siamského typu. Barva značek - modré, čokoládové, liliové a jiné. V USA se nacházejí také kombinace jiných barev. Dle zbarvení srsti rozlišujeme 18 druhů; některé z nich se řadí k plemenům pod jiným názvem.
HLAVA:
Klínovitá hlava, brada je v míře rozvitá.
UŠI:
Velké, široké v základu, špičaté, mají být nízko posazené.
OČI:
jasně modré
TĚLO:
Krk je dlouhý, ztepilý; nohy jsou dlouhé, urostlé, zadní delší než přední; tlapy půvabné, oválné, ne nezbedné.
OCAS:
Dlouhý ve tvaru péra.
CHARAKTER:
Charakter kočky je přátelský, snášenlivý.
ZVLÁŠTNOSTI:
Balinéska kočka má charakteristický melodický hlas. "Pinč" (vpadlé čelisti) jsou nežádoucí.
PÉČE:
Balinéska kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA

ANGLICKÝ NÁZEV:
Američan curl (curl = zkroucenýma ušima)
PLEMENO:
Americké plemeno domácích krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Původ kerla se spojuje s ochočením bezdomovské kočky. Domníváme se, že původkyní plemene je přezdívkou "Sulamifa", vyznačující se černou hedvábnou srstí a zcela zvláštním tvarem uší. V roce 1981 vrhla Sulamifa čtyři koťata, a dvě z nich měla stejně stavěné uši. V roce 1983 se plemeno předvedlo v Kalifornii a bylo uznáno v USA. Do Evropy se tyto kočky poprvé dostaly teprve v roce 1995 a zatím co nejsou FIFe i Britskou koordinační radou uznány pro vzácné plemeno kočky.
HMOTNOST:
3-5 kg
POPIS:
Výsledkem vnitroplemenného křížení vznikl krátkosrstý kerl, což svědčí o možnostech inbreedinga mezi kerly.
ZVLÁŠTNOSTI:
Svoje pojmenování plemeno dostalo díky vykroucené vnější straně uší, které dávají kočce výraz překvapení. Tuto zvláštnost uší dědí polovina koček tohoto vzácného plemene.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA

PLEMENO:
Dlouhosrsté kočky.
PŮVOD:
Zkřížením Orientální krátkosrsté kočky s Balijskou kočkou byly vytvořeny hedvábné orientální kočky s polodlouhou srstí. Došlo k tomu v roce 1985 v Severní Americe v chovatelském zařízení Sholine paní Sheryl Ann Boyle.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Siamské kočky, Balijské kočky a Orientální krátkosrsté kočky.
VELIKOST:
Orientální dlouhosrstá kočka je středně velká kočka.
HMOTNOST:
V rozmezí 4,5 až 6 kg.
SRST:
Srst je krásně hedvábná a těsně přiléhá k tělu.
CHARAKTER:
Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočka.
PÉČE:
Orientální dlouhosrstá kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé, CFA, TICA

PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
VELIKOST:
Kurilský bobtail dlouhosrstý není velká kočka.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 5,5 kg.
SRST:
Délka srsti je střední až dlouhá. Připouští se všechna zbarvení a jejich kombinace, kromě color-point a habešského.
HLAVA:
Hlava kočky není velká, je ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Čelo má ploché, se sotva viditelným přechodem na rovný nos. Lícní kosti jsou vysoko posazené a čelisti ploché. Čumák má úzký s viditelnými polštářky pod knírem, přecházející do úzkého a silného podbradku.
UŠI:
Uši jsou velké nebo středně velké, vysoce a rovně posazené, otevřené dopředu.
OČI:
Jsou středně velké, oválné, šikmo posazené. Jejich barva odpovídá zbarvení srsti. Je zastoupena všemi odstíny žluté a zelené.
TĚLO:
Kurilský bobtail dlouhosrstý je silná a elegantní kočka s urostlým kvadratickým tvarem těla. Zadek je nadnášen a ověnčen rozmarným ocasem. Končetiny jsou pevné, tělu úměrné. Zadní končetiny jsou výrazně delší, než přední. Tlapy jsou zakulacené. Tělo je pokryté lesklou a tvrdou srstí, s bohatým základem.
OCAS:
Ocas tvoří jakousi "bambuli". Je 4 až 13 cm dlouhý, rovný nebo zatočený, pokrytý delší srstí.
NEDOSTATKY:
Nedostatky: těžký, hrubý typ; dlouhý tvar těla; velká kulatá hlava; tupý čumák; nízké či kulaté lícní kosti; kulaté, velké, rovně posazené oči; nevelké, široce posazené uši; těžké, dlouhé, přízemní tělo; slabá propadlá záda; tenké, krátké končetiny; chybění ocasu, nebo jeho délka přesahuje 13 cm s konečkem stočeným do kroužku a s přebytkem srsti na konci; smotaná srst bez základu.
PÉČE:
Kurilský bobtail dlouhosrstý nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
Kurilský bobtail dlouhosrstý se uznává pouze v klubech WCF. Standard byl zaregistrován v roce 1922 až 1944.

PLEMENO:
Dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v USA v 50. letech 20. století. Vzniklo křížením Siamských koček s Perskými kocoury. První výzkumy jejich křížení proběhly ještě ve 20.letech minulého století v Británii. Roku 1930 do výzkumu vstoupili také američtí genetici.
VELIKOST:
Robustní postava.
SRST:
Srst je dlouhá, měkká a hustá, na krku vytváří "přepychový límec". Krásná a hedvábná srst je zbarvená stejně, jako u Siamských koček. Na základním zbarvení srsti jsou odlišně zabarvené známky, a to na čumáku, uších, tlapách ale i na ocase. U color-pointů rozlišujeme 20 různých barevných variant. Nejrozšířenější z nich jsou: silikon-point, modrý-point, čokoládový-point, linkovaný-point(pruhovaný), červený-point, dortový-point.
HLAVA:
Hlava je velká a kulatá, čelisti jsou rozvinuté.
NOS:
Čumák nosu je krátký.
UŠI:
Uši jsou malinké, velice široce postavené, pokryté hustou srstí.
OČI:
Oči jsou velké a kulaté, jasně modré barvy.
TĚLO:
Robustní tělo má poněkud kratší nohy.
OCAS:
Ocas není dlouhý, k tělu však úměrný, pokrytý hebkou srstí.
CHARAKTER:
Kolor-pointi jsou hraví, přítulní, někdy odvázaní, někdy pyšně zdrženliví. Mají svoji individuální nenapodobitelnou povahu. Jsou však přátelští a důvěřiví.
OSTATNÍ POPIS:
Název plemene je Dlouhosrstý Kolor-point; v USA a v některých jiných zemích je známé jako Himalajsko-perské.
Vnější vzhled je stejný, jako u perských koček.
PÉČE:
Péče o srst se ničím neliší od péče srsti perských koček.